V klauzurní práci jsem zkoumal fenomén memento mori. Tuto mravní zásadu, jejíž původ datujeme až do Římské říše, jsem zasadil do kontextu dnešní doby a přeložil ji do angličtiny. Tím vznikl pro mě zajímavý moment, protože v latině se původní znění jeví skoro až ctnostně a vznešeně, zatímco v jazyce anglickém naopak díky ukazovacímu zájmenu “you”, vyznění nabývá na útočnosti až hanlivosti, třebaže se o žádnou nadávku nejedná, ale naopak o prostý fakt a pravděpodobně jedinou jistotu v životech každého jedince, a to tu, že jednou zemře. I přesto, že takové sdělení nás informuje o našem konci, velice efektivně ovlivňuje naše každodenní počínání. Paradoxně nás motivuje k dobrým činům (křesťanská středověká verze pojící se k poslednímu soudu božímu) nebo k uvědomění si své vlastní pomíjivosti v antickém filozofickém pojetí (pospolu s hýřivým “nunc est bibendum” - „teď je třeba pít“). Tento pozitivní aspekt něčeho ve své podstatě pro jedince děsivého, jsem vyjádřil usmívající se emotikonou, která na různých místech šperků sekunduje rytiny nápisů Remember You Will Die. V obou případech vzhůru nohama, aby promlouvali přímo k nositeli. Emotikona nás podvědomě přenáší do dnešního světa super pozitivních a motivačních citátů, které působí narozdíl od memento mori vágně a uměle, a přesto zahlcují velkou část internetu. Symbolicky jsem zrecykloval archivní vzorky jablonecké bižuterní firmy, která před pár lety zkrachovala, a zkompletoval je do setu - náhrdelníku s prstenem.
